Trocha zajímavostí z historie krasobruslení

Kdy se objevilo krasobruslení jako samostatná disciplína a kdo se zasloužil o rozvoj tohoto sportovního odvětví?

Pojďme se společně podívat, jak to bylo s krasobruslením u nás i ve světě.

Na zamrzlých ledních plochách se samozřejmě bruslilo už od pravěku (jak dokládají mnohé objevy kostěných bruslí a četné nálezy bruslí s kovovými noži z dob pozdějších).

Mě však zajímalo, kdy a kde se začalo prvně hovořit o krasobruslení jako sportovní disciplíně. A tak jsem zapátrala v knihovně (a knihovničce doma) a objevila dvě knihy, které mi daly na mé otázky odpověď.

1.   Prvopočátky krasobruslení

První bruslařský klub byl založen v Edinburghu v roce 1742. Sdružoval jak krasobruslaře, tak rychlobruslaře. Poprvé tak lze zaznamenat vznik dvou samostatných disciplín.

Avšak až o sto let později se objevil první průkopník krasobruslení (v zhruba takové podobě, v jaké tento sport známe dnes) Američan Jackson Heines (1840-1875).

Ten začal na ledu i tančit (původně se zabýval baletem) a neomezoval se jen na dosud výhradně strnule prováděné prvky postrádající eleganci. Zapojil ruce, předváděl piruety a výskoky v doprovodu vážné hudby.

Ve své domovině zůstal nepochopen, neboť zaoceánští kolegové kopírovali od strohé upjaté Viktoriánské Anglie.  Vyrazil proto své umění prezentovat do Evropy. Zde již byl přijat vřeleji.

Největší úspěch zaznamenal ve Stockholmu a Vídni. Tady byly Heinesovi výkony impulsem pro založení Vídeňské školy.

2.   Muž pánem ledu

Až do roku 1892 neexistoval žádný soubor pravidel pro soutěže v krasobruslení. Veškerá pravidla soutěží určovali jejich organizátoři.

Soutěže se pořádali jak v Evropě, tak v Americe, zatím však bez mezinárodní účasti.

Teprve v roce 1892 vznikla v Rakousku Mezinárodní bruslařská unie (ISU), která vytvořila normy a pravidla pro všechny bruslařské disciplíny napříč kontinenty. Unie existuje dodnes.

Od této doby lze zaznamenat oficiální krasobruslařské šampionáty.

Soutěžilo se pouze v sólové disciplíně. Zúčastnit se mohl kdokoliv, neboť ještě neexistovalo dělení na mužskou a ženskou kategorii. Přesto se prvního Mistrovství světa v roce 1896 v Petrohradu ještě nezúčastnila žádná žena, jen 4 muži.

K tomu došlo až v roce 1902,

kdy vyhrála stříbrnou medaili

na mistrovství světa žena,

Madge Syers z Velké Británie.

O tři roky později vytvořila ISU ženskou i mužskou kategorii, neboť žen na ledě přibývalo. Bohužel ale ženám vytvořila vlastní soutěž, tzv. ISU šampionát, který byl brán jako druhá nejvyšší soutěž po mistrovství světa.

Muži a ženy tedy stále nesoutěžili jako sobě rovní (muži mohli vyhrát titul mistra světa kdežto ženy pouze ISU šampiona). Asi nebude překvapením, že první ISU šampionát vyhrála v roce 1906 Syers.

V této době se také objevila nová disciplína a to sportovní páry. V roce 1908 už měla svou vlastní soutěž, opět však pouze pod titulkem ISU šampionát. (Párové krasobruslení bylo v některých zemích bráno dokonce jako neslušné!)

V témže roce se také konaly první závody v krasobruslení v rámci letních olympijských her v Anglii. Zde již diváci mohli sledovat disciplíny sólové bruslení žen a mužů a sportovní páry.

ISU šampionát byl v roce 1924 nahrazen Světovým šampionátem a všem výhercům ISU šampionátů byl zpětně přiřazen titul mistra světa.

I nadále se však Světový šampionát konal pro každou disciplínu zvlášť. Tedy muži, ženy a sportovní páry se na závodech dosud společně nepotkali.

Až teprve v roce 1930 v New Yorku se objevily tyto disciplíny společně na jedněch závodech. Zároveň to byl první Světový šampionát konaný mimo Evropu.

Ve stejném roce se konalo také první mistrovství Evropy v krasobruslení. Konečně zde byly zastoupeny všechny disciplíny.

Závody pro taneční páry se konaly až v roce 1954!

3.   Šampioni a průkopníci krasobruslařských trendů

Říká vám něco Sonja Henie? Tato desetinásobná norská mistryně světa, šestinásobná mistryně Evropy a trojnásobná mistryně z Olympijských her (to vše stihla mezi lety 1927-1936) byla průkopnicí krátké sukně v ženském krasobruslení, bílých bruslí a jízdy s nacvičenou choreografií.

V čem ale doposud ty ženy bruslily a závodily? Věřte nebo ne ale v dlouhých sukních!

No tedy, vzdejme hold Sonje, protože si tedy nedokážu představit, jak bych dělala třeba holubičku.

Současník Sonji v mužské kategorii byl rakouský závodník Karl Schäfer. I on vyhrál několik světových a evropských šampionátů a dvě zimní olympiády. Za zmínku stojí i to, že jako první skákal na trénincích dvojité skoky, do té doby věc naprosto nevídaná.

Jak tedy vypadaly takové závody

Inu hodně se lišily od těch dnešních. Zcela chyběly dvojité skoky a skoky do piruet. Někdy se objevily série skoků, ale nejvíce se jezdily spirály, měsíce a piruety.

Bruslaři neměli teoretickou znalost rotačního impulsu tolik potřebného k výskoku do patřičné výšky a dálky.

Zároveň neměli dostatečně pevné brusle. S jejich rozvojem šel ruku v ruce i rozvoj dvojitých a vícečetných skoků, které se začaly objevovat teprve až po druhé světové válce.

Jistě si tedy dokážete představit, že byly kladeny menší nároky na fyzickou zdatnost, než je tomu dnes.

Hudba se neprožívala,

dodržoval se pouze rytmus.

Až do konce druhé světové války byly nejvýznamnějšími krasobruslařskými školami anglická a rakouská. Anglická se vyznačovala vyspělou technikou v krokových pasážích, rakouská se snažila více o umělecký projev v souladu s hudbou.

Přesto anebo spíše proto to byla  nakonec rakouská škola, která měla největší přínos pro prudký rozvoj krasobruslení.

A navíc, jeden rakouský odchovanec je jedním z autorů dnešních skoků, ale o tom zase příště.

4.   Úspěšní krasobruslaři v naší historii

Teprve po druhé světové válce došlo k rychlému rozvoji krasobruslení.

V roce 1952 se na světovém šampionátu objevila disciplína taneční páry.

Zrodila se již ve třicátých letech, ale do té doby nebyla považována za rovnocennou. Rychle stoupaly i nároky na krasobruslaře. Dvojité skoky již byly na závodech považovány za standart, a ti nejlepší z nejlepších se již pokoušeli o skoky trojité.

Když se podíváte na výše zmíněné světové šampiony z předválečné éry, nelze si nevšimnout, že oba dva pocházejí z Evropy.

Americký kontinent ještě před válkou neměl tak dobré krasobruslaře. Nicméně vcelku příhodné mírové podmínky dostaly krasobruslení za velkou louží do popředí.

Dodnes američtí i kanadští

zástupci na závodech hojně

obsazují přední příčky.

Na přelomu 50. let to byl právě Američan Dick Button, který si držel několik let světové prvenství. V kategorii sólo žen to byla Barbara Ann Scott z Kanady, kterou sesadila z trůnu v roce 1949 a 1950 naše krasobruslařka Alena Vrzáňová.

V roce 1948 se umístila na třetím místě na Světovém šampionátu i Jiřina Nekolová.

60. léta byla pro Československé krasobruslení nejúspěšnější v dějinách.

Naši závodníci se objevili na stupních vítězů zásluhou Karola Divína a Hany Maškové (tragicky zesnulé ve 22 letech), oba v kategoriích jednotlivců.

Nicméně ani v dalších dvou disciplínách naši sportovci nezaháleli. V té nejmladší se stal čtyřnásobným mistrem světa taneční pár sourozenců Romanových. Úspěšná byla také sportovní dvojice Suchánková-Doležal.

V 70. letech kraloval světovým žebříčkům Ondřej Nepela.

V 80. letech se prosadil Josef Sabovčík, který navíc jako první skočil na mezinárodním závodu čtverný skok. Bohužel mu však prvenství nebylo přiřknuto.

A až v roce 1992 se skočil čtverný skok prvně na ZOH. Předvedl ho opět náš krasobruslař, a to Petr Barna.

Poté se prosadily až v 90. letech dvě sportovní dvojice: Kovaříková-Novotný a Beránková-Dlabola.

Československo i přes svoji malou rozlohu a politickou orientaci udávalo trendy v krasobruslení a drželo si status velmoci.

Dodnes většinou míváme na mezinárodních soutěžích alespoň jednoho zástupce z České Republiky, i když úspěšná 60. léta se bohužel zatím neopakovala.

 

Čerpáno z:

Hrázská, Gabriela. Krasobruslení.

Dědič, Josef. Krasobruslení: Povinná a volná jízda jednotlivců.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.